Vesmír je mazel.
Tímto a jinými výroky ohlašoval Filip Doušek své Hejno bez ptáků už dlouho předtím, než
se mohla kniha ocitnout čtenáři v rukou. Dvanáct let trvající projekt vyvrcholil něčím, co
bychom v politickém slovníku mohli nazvat „kontaktní kampaní“, především vytvořením
facebookové stránky, kterou využil nejen k propagaci knihy jako takové, ale i jako prostředek
kontaktu s (budoucími) čtenáři.
Někdy v polovině roku 2011 už pro mě bylo těžké ještě nevydanému Hejnu uniknout, citáty
z knihy a podivné pavučiny mě překvapovaly na sociálních sítích nebo v metru a přitahovaly
pozornost. Ještě dlouho po vydání se neobjevila žádná negativní recenze. Kniha předběhla
v prodejnosti na Martinus.cz nového Viewegha. Měla jsem strach, že kniha bude jenom
nafouknutá mediální bublina.
Filip Doušek je, pokud jde o obsah, skoupý na slovo a ani já nechci nic prozrazovat, jednak
proto, aby nebyl budoucí čtenář připraven o pointu, jednak proto, že příběh samotný je jen
malá část zážitku, který může Hejno bez ptáků čtenáři poskytnout.
Román se skládá ze dvou knih, černé „Knihy“ a bílého „Příběhu“, spojených papírovou
krabičkou. Knihy nejsou číslované, čtenář může sám zvolit, kterou bude číst dříve. Já jsem si
jako první zvolila bílý „Příběh“ a jsem ráda, že se tak stalo, mému skeptickému mozku totiž
lépe vyhovovalo, když jej mohl racionálnější „Příběh“ převést do mystičtější roviny „Knihy“.
Nepředstavujme si ale, že knihy tvoří dialektiku černé a bílé, ženského a mužského, rozumu a
citu. Obě knihy se vzájemně prolínají, a tak stejně jako můžeme vnímat buď jednotlivého
ptáka, nebo sledovat celé hejno, měli bychom i Hejno bez ptáků vnímat jako fascinující celek.
Tu knihu bych si nechtěla půjčit, musela jsem ji mít. Grafik Jakub Gruber prý vybíral papír,
který by měl stejný odstín jako obal bílé knihy, černá kniha je zase
černá i na hraně stran. Tiskařská čerň knihu nejen provoněla, ale i
slepila, čtenář si proto musí jednotlivé stránky rozřezávat stejně jako u
starých knih. Čtení to dodává až slavnostní ráz. Na druhou stranu,
stránky jsou slepené po celém obvodu, někdy jsem horko těžko hledala
způsob, jak list obrátit. Počáteční stránky jsem ale nechala, jak byly, jednou si je pro radost
rozlepím.
Hejno bez ptáků není román do vlaku nebo novela pro všední den, byla by škoda ničit
křehkou vazbu knihy, nad myšlenkami se potřebujete zamyslet, musíte obdivovat dílo, které
vznikalo den po dni dvanáct let. Ta kniha je vášeň.
Filip Doušek: Hejno bez ptáků. Praha, 2012, Vydáno vlastním nákladem, cena 600 kč.
