Kmeny 90

S křížkem po funuse:

Před necelým měsícem se mi poštěstilo dostat se na dlouho vyprodané představení Kmeny do Reduty. Divadlo bylo navázáno na tehdy probíhající výstavu se stejným názvem a číslem 90, kterou jsem, jak je mým dobrým zvykem, za celé dva měsíce nestihla, Přestože jsem chtěla. Hodně jsem chtěla.

Recenzi psát nebudu, to už udělali jiní a líp. Na stejné představení přivedl profesor češtiny Honza Křeček své studenty z Elgartky a mě by zajímalo, co si o představení mysleli. Kmeny totiž nebyly Kmeny 90, jak jsme se domnívala, ale kmeny mé generace, mileniálů. A bylo to zvláčtní, dívat se sama na sebe s odstupem. Zajímalo by mě, co si o nás patnáctiletí studenti mysleli. Jestli se v tom viděli. Nebo se v tom neviděli a měli z nás jen bohapustou srandu.

Jo a zjistila jsem, že jsem už tehdy byla hipster! Vidíš, mami! Vidíš, muži! Žádný pozér! Hipsterka!

Projekt Agropunk: Darina Hlinková

Fotografie 1, 2, 3: Sofia Sämann Krčmářová

Fotografie 4: Adam von Wolfsberg

Fotografie 5, 6, 7: Štěpán Borkovec

Nejsem hodná holka

Zlobím. Snídám koblihy, místo něčeho pořádného obědvám jahody, nemám ráda suchou vodu. Když si připadám tlustá, nejím týden nic jiného než ovesné vločky. Necvičím, protože se nerada hýbu. Ale pod postelí mám běžecké boty a tenisovou raketu. Hurá.
Místo učení právní filozofie a historické mluvnice se dívám na Četnické humoresky(jakože je to k tématu), a protože neumím udržet pozornost ani u nich, překlikávám všude možně i nemožně. Místo, abych se inspirovala pracovitostí, učím ostatní prokrastinovat (mimochodem, ač módní slovo, nedávno jsem ho naučila jednoho sportovního redaktora). Kdybych byla ještě línější, jsem už mrtvá. Někdy strašně lžu.
Vybírám si naprosto nevhodné muže. Jo a co jsem to vlastně chtěla.....fotím naprosto nevhodné fotky.

Fotil Libor Foltýnek ve Zbrojovce.

Zábavná historka na závěr:

Kromě toho neuvěřitelného bordelu na podlaze ležela nalevo ode mě půlka holuba (a jiný fotograf to komentoval, "Neječ, něčím se ti potkani živit musí.") a napravo už hodně dávno chcíplá kočka. A pro uvolnění atmosféry, živá kachna, za kterou se kolébalo pět čerstvě vylíhnutých kačátek...

Rotreklův náhrobní kámen

(dne 9. června zemřel brněnský katolický básník Zdeněk Rotrekl)

Básnická sbírka Zdeňka Rotrekla Kamenný erb, jejímž názvem se za Rotreklova pobytu ve vězení inspiroval Antonín Kratochvil v Mnichově a založil zde stejnojmennou edici, je vlastně výborem z Rotreklova díla z let 1940 až 1968. Kamenný erb symbolizuje náhrobní kámen, jakýsi emblém člověka. Kámen zobrazuje Boha v jeho stálosti a nezničitelnosti, erb nás uvozuje k vznešenosti až aristokratičnosti Rotreklových veršů.² K tomuto uvažování má ostatně Rotrekl blízko, jak je vidět i ze slovníku Skrytá část české literatury, kdy původ autorů, které popisuje, považuje za určující.

   První část výboru, První verše, vyšla spěšně bez korektur za doby nacistické okupace, v rok autorovy maturity v almanachu Podání ruky. Některé z těchto veršů vyšly ještě ve studentském časopisu Jitro.³

   V Kyvadlu duše, stejně jako v Kamenném erbu a Pergamenech, se Rotrekl představil jako básník výrazné katolické spirituální orientace, jak už ostatně prozrazují samy názvy děl. ⁴

   Sbírce Malachit dala název Rotreklova matka, básně vznikaly v leopoldovské trestnici na toaletním papíru náhodně nalezenou inkoustovou tužkou, další pak vznikly v uranových dolech v táboře Bytíz u Příbrami. Velmi riskantní cestou se celý svazek básní podařilo dopravit matce, která v dopise později napsala, že „Malachit došel“.⁵

Kompoziční složky díla

   Výbor z díla je rozdělen do sedmi částí, každá je samostatnou sbírkou, ale propojují je mnohé podobné složky i charakter básníkovy poezie. Jednotlivé sbírky jsou řazeny chronologicky, počínaje sbírkou První verše z let 1940 až 1943 a konče Malachitem, u kterého je uvedeno rozmezí let 1949 až 1968, ačkoliv básně Zrození papouška, Dospívání papouška, Papouščí nemoc a Astrolog zaříkává papouška pocházejí z roku 1969.

   Básně Zdeňka Rotrekla se liší svou stavbou nejen u jednotlivých sbírek, ale i ve sbírkách samotných. Téměř nikdy nepoužívá pravidelný verš, jen v básni Takové tekuté ráno ze sbírky Kyvadlo duše použil rýmové schéma ABCB, ve třetí strofě dokonce ABAB. Ostatně i jiné básně v této sbírce se autor pokouší zveršovat, v básni Západ se rýmy objevují, nemají ale pevné schéma. Ve většině básní autor používá nerýmované schéma, básně jsou ale řazeny do pravidelných strof. Zpočátku se místy nacházejí některé básně s nepravidelnými strofami, ve druhé sbírce rytmičnost básní graduje až k zmíněné pravidelně veršované básni Takové tekuté ráno, pak se Zdeněk Rotrekl vrací přes několik básní, ve kterých místo rýmu použije asonanci, k pravidelným nerýmovaným strofám, aby poslední „papouškovské“ básně byly opět stroficky nepravidelné, konec poslední básně už strofický není vůbec. Jediná sbírka, která z tohoto schématu vybočuje, je Kamenný erb, básně v ní tvoří zpravidla jedinou strofu a jejich název tvoří první slova básně.

    Výrazná rytmičnost a hudebnost Rotreklových básní se ale neprojevuje jen v pravidelném strofickém řazení jednotlivých básní. Většina literárních figur, které ve výboru používá, má eufonický charakter jako například zvukosled „mně ve tmě“ hned v první básni Noční tvary. Nejčastěji používá synestézii, to má v kontextu díla svou logiku, protože pomatením smyslů snižuje význam tělesna a vyzvedává duši, spirituálno, kterou člověk komunikuje s Bohem.

   V básni Píseň věcem použil autor epizeuxis, který také nese eufonický význam, navíc slouží ke zdůraznění, je to ale jev ojedinělý. Autor dál často používá i personifikaci, používá ji ale jen u vznešených nebo romantických předmětů jako „slunce se vysvléklo a tančí“.

   Často využívá oxymóron, zdůrazňuje jím protiklady světa, jeho nelogičnost, ale i opačné póly reality, tělesno a duchovno, které se v našem světě střetávají, po vzoru Empedokla má svět jako neustálý boj mezi dobrem zlem, kdy doba pokračuje ode zla k dobru nebo od dobra ke zlu. V první básni sbírky Kalich použil Rotrekl klimax a antiklimax, báseň se v záplavě slov rychle rozbouří a ke konci opět utiší, ale jakoby od pozitivního k negativnímu.

   Autorovy metafory jsou neotřelé a staví často na kontrastu, souvisí s motivy jako například Koralín, rudé barvivo padající z nebe, symbolizuje krev.⁶

Tematická struktura Kamenného erbu

   Hlavním tématem básní Zdeňka Rotrekla je smrt, ne jako definitivní konec, ale smrt vykupitelka, v duchu křesťansko-židovské tradice, že později bude lépe.  Básně vznikaly v pro autora velmi těžkých dobách, ať už za nacistické okupace, nebo v době, kdy byl vězněn. To se ukazuje i v básních, například konec básně první básně sbírky Kalich končí biblickým zvoláním ELÓI ELÓI⁷, které vyjadřuje zoufalství člověka, který se bojí, jestli nebyl Bohem opuštěn.

    Smrt je v básni všudypřítomná, autor ji má tendenci ukazovat zejména u zvířat, mrtvá zvířata používá pro pocit ošklivosti.

    Ze sbírky je jasné, že ačkoliv na básníka negativně působila i doba nacistická, krizové bylo období věznění, kdy z jeho básní vyprchají jakékoliv optimistické prvky. V prvních básních Rotrekl opěvuje louky, nachází klid v krajině, má ještě naději, že se všechno může obrátit v dobré, v pozdějších básních touží po úniku, do Španělska nebo do Svaté země, do míst, kde je víra.

   Rotrekl používá kontrasty, na jednu stranu vyvolává bázeň, na druhou stranu uklidňující všudypřítomnost Boha, jistota posmrtného života a nejistota současné situace.

    Celá sbírka se nese v duchu básně Valouny, Amicitia et Musa⁸, volně přeloženo jako poezie a rytířskost, básně jsou vznešené, k čemuž přispívá i jazyk díla.

  

Jazyk díla

    Jazyk díla je spisovný, místy až archaický, v jeho básních můžeme najít biblismy i neologismy, to vše dodává básním důstojný až aristokratický ráz. Některé básně v sobě obsahují nářeční prvky, které mají symbolizovat prostotu člověka před Bohem, ani tady se ale Rotrekl nesnižuje, ani tento jazyk není banální, prostoduchý, nepostrádá svou vznešenost.⁹

   Zdeněk Rotrekl v celém díle vytěsnil interpunkci, aby dal sbírce rychlejší spád, omezil tím také všechno, co nebylo podstatné pro výpověď.

    Protože vypovídá o svých pocitech, je expresivní, ale ne vulgární, básně jsou vypravovány v ich formě.

Prostor a čas díla

Prostor díla není možné určit odehrává se ve snové krajině, v krajině autorovy mysli. Autor v ní metaforami převádí zoufalou přítomnost, ve které se ocitl, do podoby stravitelnější, do podoby, která mu dává naději.

Některé jeho básně se odehrávají v Brně.

Motivická struktura

   Leitmotivem sbírky Kamenný erb je smrt, ke které se váží i další motivy. Velmi často opakovaným motivem je motiv krve, která tady ale nemá význam života, jako krev která teče v žilách, ale rozlité krve, která symbolizuje právě smrt.

   Častými motivy sbírky jsou motivy světla a tmy nebo stínu, světlo je zde imanentním dobrem, tedy Bohem, tma nikdy není absolutní, Bůh je všudypřítomný. I tak si ale člověk připadá opuštěn. Tyto motivy používal Rotrekl už ve svých prvních sbírkách, v pozdějších se ale jejich četnost zvýšila, a to i přesto, že ke konci díla omezuje všechny zbytečné okrasy a soustředí se jen na metaforickou výpověď.

    Dalším motivem je motiv ohně jako příliš silného světla, světla, které spaluje.

     I když se ve sbírce Báje objeví motiv ženy, v celém díle je zastoupen jen minimálně.

    Autor používá i motivy vody, moře, sítí, znamenají pro něj volnost a možnost útěku, která mu ve vazbě schází.

   Motivem, který dal jméno i sbírce je motiv kamene. Kámen můžeme vnímat ve dvou rovinách, kámen buď jako něco, co je stálé, co zůstává, který se nemění, o který se můžeme vždy opřít a nerozpadne se, ale také kámen, který tíží, jako je náhrobní kámen, být jako Prométheus připoután ke skále, která je tak pevná, že naděje zmizet jsou mizivé.

    Jako kontrast k motivu kamene používá motiv ptáka, který je svobodný a volný, ale narozdíl od kamene ochočený, spoutaný dobrovolně, jako je papoušek v posledních básních.  V básních se objevuje i včela, je zobrazena ještě něžněji než ptáci.

   Něco mezi ptákem a kamenem je strom, stejně živý jako pták, ale stejně jako kámen připoután kořeny a nemůže uprchnout.

Závěr

    Zdeněk Rotrekl je považován za básníka výrazné spirituální orientace, chce postihnout svým veršem transcendentální rozměr bytí. Jeho verše mají intelektuální ráz, symbolizují stesk po minulém životě naplněném kulturním bohatstvím.¹¹

Poznámky

1)      ROTREKL, Z. Kamenný erb. 1. vyd. Jinočany:HandH, 1996, s. 185.

2)      Tamtéž

3)      Tamtéž

4)      Tamtéž

5)      Tamtéž

6)      BUCHTELOVÁ, RŮŽENA. Nový akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha:Nakladatelství Academia, s. 205

7)      ROTREKL, Z. Kamenný erb. 1. vyd. Jinočany:HandH, 1996, s. 78.

8)      Tamtéž s. 96.

9)      Tamtéž s. 186.

10)   http://web.quick.cz/iveta_kulhava/Kvetomluva3.htm#S

11)   Tamtéž s. 186.

 

Literatura a prameny

BIEŇKOWSKI, Z. Poezja i nepoezja. 1. vyd. Warszava:PIW, 1967, 370 s.

BUCHTELOVÁ, RŮŽENA. Nový akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha:Nakladatelství Academia, 2005.

KOŽMÍN, Z. Studie a kritiky. 1. vyd.  Praha:Torst, 1995, 640 s.

PETRŮ, E. Úvod do studia literární vědy. 1. vyd. Olomouc:Rubico, 2000, 187 s.

ROTREKL, Z. Kamenný erb. 1. vyd. Jinočany:HandH, 1996, 192s.

Je celek víc než jen součet částí?

Vesmír je mazel.
Tímto a jinými výroky ohlašoval Filip Doušek své Hejno bez ptáků už dlouho předtím, než
se mohla kniha ocitnout čtenáři v rukou. Dvanáct let trvající projekt vyvrcholil něčím, co
bychom v politickém slovníku mohli nazvat „kontaktní kampaní“, především vytvořením
facebookové stránky, kterou využil nejen k propagaci knihy jako takové, ale i jako prostředek
kontaktu s (budoucími) čtenáři.
Někdy v polovině roku 2011 už pro mě bylo těžké ještě nevydanému Hejnu uniknout, citáty
z knihy a podivné pavučiny mě překvapovaly na sociálních sítích nebo v metru a přitahovaly
pozornost. Ještě dlouho po vydání se neobjevila žádná negativní recenze. Kniha předběhla
v prodejnosti na Martinus.cz nového Viewegha. Měla jsem strach, že kniha bude jenom
nafouknutá mediální bublina.
Filip Doušek je, pokud jde o obsah, skoupý na slovo a ani já nechci nic prozrazovat, jednak
proto, aby nebyl budoucí čtenář připraven o pointu, jednak proto, že příběh samotný je jen
malá část zážitku, který může Hejno bez ptáků čtenáři poskytnout.
Román se skládá ze dvou knih, černé „Knihy“ a bílého „Příběhu“, spojených papírovou
krabičkou. Knihy nejsou číslované, čtenář může sám zvolit, kterou bude číst dříve. Já jsem si
jako první zvolila bílý „Příběh“ a jsem ráda, že se tak stalo, mému skeptickému mozku totiž
lépe vyhovovalo, když jej mohl racionálnější „Příběh“ převést do mystičtější roviny „Knihy“.
Nepředstavujme si ale, že knihy tvoří dialektiku černé a bílé, ženského a mužského, rozumu a
citu. Obě knihy se vzájemně prolínají, a tak stejně jako můžeme vnímat buď jednotlivého
ptáka, nebo sledovat celé hejno, měli bychom i Hejno bez ptáků vnímat jako fascinující celek.
Tu knihu bych si nechtěla půjčit, musela jsem ji mít. Grafik Jakub Gruber prý vybíral papír,
který by měl stejný odstín jako obal bílé knihy, černá kniha je zase
černá i na hraně stran. Tiskařská čerň knihu nejen provoněla, ale i
slepila, čtenář si proto musí jednotlivé stránky rozřezávat stejně jako u
starých knih. Čtení to dodává až slavnostní ráz. Na druhou stranu,
stránky jsou slepené po celém obvodu, někdy jsem horko těžko hledala
způsob, jak list obrátit. Počáteční stránky jsem ale nechala, jak byly, jednou si je pro radost
rozlepím.
Hejno bez ptáků není román do vlaku nebo novela pro všední den, byla by škoda ničit
křehkou vazbu knihy, nad myšlenkami se potřebujete zamyslet, musíte obdivovat dílo, které
vznikalo den po dni dvanáct let. Ta kniha je vášeň.
Filip Doušek: Hejno bez ptáků. Praha, 2012, Vydáno vlastním nákladem, cena 600 kč.

Přijela pouť....

...a přivezla zázračné zvíře, Nezvalova papouška na motocyklu, který se schovával pod mými ušními lalůčky, želbohu ale zřejmě v nesprávnou chvíli, protože chyběl u státnic z češtiny, u kterých se mě ptali na strukturalismus a ruralismus v české poezii ve třicátých letech dvacátého století. Jednoduché perlové náušničky mi toho moc nepošeptaly, takže jsem ze sebe musela odpověď vypotit sama. Ale budiž, ta kýžená dvě písmena se mi před jménem objevila a na to, že jsem neodstátnicovala na jedničku ani z češtiny, ani ze společenských věd, se mě snad nikdo ptát nebude.
Zkouškové na právech jsem taky nějak doklepala, byť jsem to musela stihnout ve dvou týdnech, které mi zbývaly. A teď? Divadelní festival v Hradci Králové a mojito a Šrámkova Sobotka a cukrárna na náměstí, kde dělají pravou šlehačku. Za odměnu jsem si koupila bílý klobouk a slonovinové háčkované rukavičky, takže tam ze mě bude dokonalá anglická lady, jak už mi řekla docentka Goňcová. Nebojte se, třeba bude čas, třeba i napíšu. Možná i o tom zítřejším zasedání zastupitelstva, na které teď dočítám materiály. Teď je otázka, jestli to bude melodram (představuji si k tomu Wagnera) nebo by to bylo lepší napsat jako existenciální drama?

Fotila Darina Hlinková.

Bílý plot

Někdy si zabrečím nad knihou (Mandolína kapitána Corelliho byla vyloženě slzavé údolí, o Herrmanově Snědeném krámu snad nemá ani cenu psát), nikdy ale nebrečím nad filmem, prostě mě to nějak nedojímá. I přes léta studia literatury jsem ještě pořád Selbstleser a ne Authorenleser, takže si z knih zpravidla nepamatuji detaily, čtu je rychle, v duchu je rozebírám jen trochu (ono to člověka přece jen malinko ovlivní) a hlavně se do nich vžívám. U filmu to nějak neumím.

Moje bytostně racionální maminka má naopak filmovou vášeň, miluje filmy, které ji rozpláčou, a nejraději má Madisonské mosty. Ten film mě taky nerozplakal, přiznávám ale, že v čase 1 hodina 29 minut a 31 sekund jsem cítila jisté dojetí.

Dnešní Amerika mě nějak neláká, ale miluju tu starou. A jestli jednou budeme mít dům, a ne velký byt v centru, který bych si přála přece jen o něco víc, bude mít určitě bílý plot a v létě budeme každou neděli večer grilovat na verandě a tančit u toho jive a rockenroll. 

Jo a pokud jsme u těch retro vášní, příští sobotu pořádáme každoroční Oldies. 

Fotil Marg.cz

Mí milí spoluzoufalci,

pár obrázků pro pobavení aneb jak probíhal konec minulého semestru (nikdy nenechávejte nejdůležitější zkoušku na poslední dny zkouškového).

 Článek o jižanské literatuře (spolu s klasickým obdobím ruské literatury a meziválečným českým moje vášeň) v Ádvojce, který krásně tematicky zapadl.

 ....a takhle jsem si představovala ( a doteď představuji) svoji budoucnost.  

Přiznávám se, focení není moje vášeň.

Tuto část jsem se snažila vyfotit tak, aby nepůsobila vulgárně, ale i tak je asi náznak příliš evidentní.

Všimněte si prosím sbírky ajurvérských čajů, které mají stimulovat, uklidňovat a bystřit mysl a díky obsahu kurkumy chutnají jako kuřecí polévka.

V současné době je toto řešení kontraproduktivní, protože množství textu by bylo takové, že bych ho při průchodu bytem začala ignorovat. Nemyslete si, že bych své vzdělání brala vždycky tak vážně, ale přece jen, nechtělo by se mi ty tři roky na vysoké škole nechat ladem. Člověk už po těch dvou písmenkách před jménem docela touží.

Na druhou stranu musím říct, že jsem na gymnáziu projevila při podávání přihlášek a vybírání škol šťastnou ruku, vybrala jsem si to, co doteď studuji ráda. 

Ještě filipika proti erasmákům. Kruci, já vím, že si to tady chcete užít, ale nemůžu si číst v knihovně, protože ignorujete příkazy knihovnic, a nemůžu si číst na koleji, protože od sedmi večer do čtyř ráno slavíte a zpíváte si u toho "I love rockenroll". Ten fotbal od sedmi ráno vám milostivě odpustím, moje chyba, špatně jsem si vybrala pokoj.