Káva z noční procházky

   Někdy nás popadne noční hlad, a protože vařím nerada, vydáme se volnou noční
procházkou do Ikey (tak trochu tajně doufám, že mě můj křehký a elegantní milý 
dokáže ubránit před tím deviantem, který se pohybuje po Komárově). Pokaždé 
se nechám zlákat tou úžasnou akcí, neomezená konzumace teplých nápojů, a 
pokaždé jsem na sebe naštvaná, protože zapomenu, jak odporná ta káva je. 
Vždycky mi zkazí radost z lososa a mandlového dortu, na který se měsíc těším.

   Mimochodem, chodíte si pro kávu vždycky do kavárny nebo si ji chystáte doma?
 Jak ji připravujete? Připravujete pořád stejnou, nebo ji obměňujete?

Já mám vždycky taková období. Momentálně mám hodně jemnou a jakoby 

"zelenou"peruánskou arabicu, ale asi dva roky zpátky mi aromatická káva vadila,

 takže 

jsem pila jen čistou robustu. Taky trochu experimentuji s hustotou kávy, někdy 

mám radši, když ji odstavím hned, když se uvaří, má pak výraznější vůni, někdy

ji nechám v kafetiéře ještě chvíli bublat, ztratí pak ty nejvýraznější kávové

výpary a má takovou hladší, jakoby smetanovější chuť. 

Vařím italskou kávu velikosti Lungo, zjemním ji malým množství ohřátého plnotučného

mléka. Samozřejmě, že musím vstát o čtvrt hodiny dříve, než to všechno nachystám, 

ale za ten pocit krásného rána to stojí (popravdě, většinou stejně vstanu pozdě a

pozdě dorazím do školy, ale snídani si nenechám vzít).

Ne že bych to dělala vždycky takhle. Doma piju instantní kávu, hodně mléka, hodně 

cukru, nějak to do ní patří. Jednou, když mě popadl záchvat šetření, koupila jsem 

v Lidlu jednu, která se tvářila dráž. Chyba, osudová chyba. Než jsem ji konečně

dopila, měla jsem dojem, že uběhla věčnost. 

A někdy mám chuť na aromatizovanou kávu s příchutí belgických pralinek...

 

Fotila Sandy