Rotreklův náhrobní kámen

(dne 9. června zemřel brněnský katolický básník Zdeněk Rotrekl)

Básnická sbírka Zdeňka Rotrekla Kamenný erb, jejímž názvem se za Rotreklova pobytu ve vězení inspiroval Antonín Kratochvil v Mnichově a založil zde stejnojmennou edici, je vlastně výborem z Rotreklova díla z let 1940 až 1968. Kamenný erb symbolizuje náhrobní kámen, jakýsi emblém člověka. Kámen zobrazuje Boha v jeho stálosti a nezničitelnosti, erb nás uvozuje k vznešenosti až aristokratičnosti Rotreklových veršů.² K tomuto uvažování má ostatně Rotrekl blízko, jak je vidět i ze slovníku Skrytá část české literatury, kdy původ autorů, které popisuje, považuje za určující.

   První část výboru, První verše, vyšla spěšně bez korektur za doby nacistické okupace, v rok autorovy maturity v almanachu Podání ruky. Některé z těchto veršů vyšly ještě ve studentském časopisu Jitro.³

   V Kyvadlu duše, stejně jako v Kamenném erbu a Pergamenech, se Rotrekl představil jako básník výrazné katolické spirituální orientace, jak už ostatně prozrazují samy názvy děl. ⁴

   Sbírce Malachit dala název Rotreklova matka, básně vznikaly v leopoldovské trestnici na toaletním papíru náhodně nalezenou inkoustovou tužkou, další pak vznikly v uranových dolech v táboře Bytíz u Příbrami. Velmi riskantní cestou se celý svazek básní podařilo dopravit matce, která v dopise později napsala, že „Malachit došel“.⁵

Kompoziční složky díla

   Výbor z díla je rozdělen do sedmi částí, každá je samostatnou sbírkou, ale propojují je mnohé podobné složky i charakter básníkovy poezie. Jednotlivé sbírky jsou řazeny chronologicky, počínaje sbírkou První verše z let 1940 až 1943 a konče Malachitem, u kterého je uvedeno rozmezí let 1949 až 1968, ačkoliv básně Zrození papouška, Dospívání papouška, Papouščí nemoc a Astrolog zaříkává papouška pocházejí z roku 1969.

   Básně Zdeňka Rotrekla se liší svou stavbou nejen u jednotlivých sbírek, ale i ve sbírkách samotných. Téměř nikdy nepoužívá pravidelný verš, jen v básni Takové tekuté ráno ze sbírky Kyvadlo duše použil rýmové schéma ABCB, ve třetí strofě dokonce ABAB. Ostatně i jiné básně v této sbírce se autor pokouší zveršovat, v básni Západ se rýmy objevují, nemají ale pevné schéma. Ve většině básní autor používá nerýmované schéma, básně jsou ale řazeny do pravidelných strof. Zpočátku se místy nacházejí některé básně s nepravidelnými strofami, ve druhé sbírce rytmičnost básní graduje až k zmíněné pravidelně veršované básni Takové tekuté ráno, pak se Zdeněk Rotrekl vrací přes několik básní, ve kterých místo rýmu použije asonanci, k pravidelným nerýmovaným strofám, aby poslední „papouškovské“ básně byly opět stroficky nepravidelné, konec poslední básně už strofický není vůbec. Jediná sbírka, která z tohoto schématu vybočuje, je Kamenný erb, básně v ní tvoří zpravidla jedinou strofu a jejich název tvoří první slova básně.

    Výrazná rytmičnost a hudebnost Rotreklových básní se ale neprojevuje jen v pravidelném strofickém řazení jednotlivých básní. Většina literárních figur, které ve výboru používá, má eufonický charakter jako například zvukosled „mně ve tmě“ hned v první básni Noční tvary. Nejčastěji používá synestézii, to má v kontextu díla svou logiku, protože pomatením smyslů snižuje význam tělesna a vyzvedává duši, spirituálno, kterou člověk komunikuje s Bohem.

   V básni Píseň věcem použil autor epizeuxis, který také nese eufonický význam, navíc slouží ke zdůraznění, je to ale jev ojedinělý. Autor dál často používá i personifikaci, používá ji ale jen u vznešených nebo romantických předmětů jako „slunce se vysvléklo a tančí“.

   Často využívá oxymóron, zdůrazňuje jím protiklady světa, jeho nelogičnost, ale i opačné póly reality, tělesno a duchovno, které se v našem světě střetávají, po vzoru Empedokla má svět jako neustálý boj mezi dobrem zlem, kdy doba pokračuje ode zla k dobru nebo od dobra ke zlu. V první básni sbírky Kalich použil Rotrekl klimax a antiklimax, báseň se v záplavě slov rychle rozbouří a ke konci opět utiší, ale jakoby od pozitivního k negativnímu.

   Autorovy metafory jsou neotřelé a staví často na kontrastu, souvisí s motivy jako například Koralín, rudé barvivo padající z nebe, symbolizuje krev.⁶

Tematická struktura Kamenného erbu

   Hlavním tématem básní Zdeňka Rotrekla je smrt, ne jako definitivní konec, ale smrt vykupitelka, v duchu křesťansko-židovské tradice, že později bude lépe.  Básně vznikaly v pro autora velmi těžkých dobách, ať už za nacistické okupace, nebo v době, kdy byl vězněn. To se ukazuje i v básních, například konec básně první básně sbírky Kalich končí biblickým zvoláním ELÓI ELÓI⁷, které vyjadřuje zoufalství člověka, který se bojí, jestli nebyl Bohem opuštěn.

    Smrt je v básni všudypřítomná, autor ji má tendenci ukazovat zejména u zvířat, mrtvá zvířata používá pro pocit ošklivosti.

    Ze sbírky je jasné, že ačkoliv na básníka negativně působila i doba nacistická, krizové bylo období věznění, kdy z jeho básní vyprchají jakékoliv optimistické prvky. V prvních básních Rotrekl opěvuje louky, nachází klid v krajině, má ještě naději, že se všechno může obrátit v dobré, v pozdějších básních touží po úniku, do Španělska nebo do Svaté země, do míst, kde je víra.

   Rotrekl používá kontrasty, na jednu stranu vyvolává bázeň, na druhou stranu uklidňující všudypřítomnost Boha, jistota posmrtného života a nejistota současné situace.

    Celá sbírka se nese v duchu básně Valouny, Amicitia et Musa⁸, volně přeloženo jako poezie a rytířskost, básně jsou vznešené, k čemuž přispívá i jazyk díla.

  

Jazyk díla

    Jazyk díla je spisovný, místy až archaický, v jeho básních můžeme najít biblismy i neologismy, to vše dodává básním důstojný až aristokratický ráz. Některé básně v sobě obsahují nářeční prvky, které mají symbolizovat prostotu člověka před Bohem, ani tady se ale Rotrekl nesnižuje, ani tento jazyk není banální, prostoduchý, nepostrádá svou vznešenost.⁹

   Zdeněk Rotrekl v celém díle vytěsnil interpunkci, aby dal sbírce rychlejší spád, omezil tím také všechno, co nebylo podstatné pro výpověď.

    Protože vypovídá o svých pocitech, je expresivní, ale ne vulgární, básně jsou vypravovány v ich formě.

Prostor a čas díla

Prostor díla není možné určit odehrává se ve snové krajině, v krajině autorovy mysli. Autor v ní metaforami převádí zoufalou přítomnost, ve které se ocitl, do podoby stravitelnější, do podoby, která mu dává naději.

Některé jeho básně se odehrávají v Brně.

Motivická struktura

   Leitmotivem sbírky Kamenný erb je smrt, ke které se váží i další motivy. Velmi často opakovaným motivem je motiv krve, která tady ale nemá význam života, jako krev která teče v žilách, ale rozlité krve, která symbolizuje právě smrt.

   Častými motivy sbírky jsou motivy světla a tmy nebo stínu, světlo je zde imanentním dobrem, tedy Bohem, tma nikdy není absolutní, Bůh je všudypřítomný. I tak si ale člověk připadá opuštěn. Tyto motivy používal Rotrekl už ve svých prvních sbírkách, v pozdějších se ale jejich četnost zvýšila, a to i přesto, že ke konci díla omezuje všechny zbytečné okrasy a soustředí se jen na metaforickou výpověď.

    Dalším motivem je motiv ohně jako příliš silného světla, světla, které spaluje.

     I když se ve sbírce Báje objeví motiv ženy, v celém díle je zastoupen jen minimálně.

    Autor používá i motivy vody, moře, sítí, znamenají pro něj volnost a možnost útěku, která mu ve vazbě schází.

   Motivem, který dal jméno i sbírce je motiv kamene. Kámen můžeme vnímat ve dvou rovinách, kámen buď jako něco, co je stálé, co zůstává, který se nemění, o který se můžeme vždy opřít a nerozpadne se, ale také kámen, který tíží, jako je náhrobní kámen, být jako Prométheus připoután ke skále, která je tak pevná, že naděje zmizet jsou mizivé.

    Jako kontrast k motivu kamene používá motiv ptáka, který je svobodný a volný, ale narozdíl od kamene ochočený, spoutaný dobrovolně, jako je papoušek v posledních básních.  V básních se objevuje i včela, je zobrazena ještě něžněji než ptáci.

   Něco mezi ptákem a kamenem je strom, stejně živý jako pták, ale stejně jako kámen připoután kořeny a nemůže uprchnout.

Závěr

    Zdeněk Rotrekl je považován za básníka výrazné spirituální orientace, chce postihnout svým veršem transcendentální rozměr bytí. Jeho verše mají intelektuální ráz, symbolizují stesk po minulém životě naplněném kulturním bohatstvím.¹¹

Poznámky

1)      ROTREKL, Z. Kamenný erb. 1. vyd. Jinočany:HandH, 1996, s. 185.

2)      Tamtéž

3)      Tamtéž

4)      Tamtéž

5)      Tamtéž

6)      BUCHTELOVÁ, RŮŽENA. Nový akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha:Nakladatelství Academia, s. 205

7)      ROTREKL, Z. Kamenný erb. 1. vyd. Jinočany:HandH, 1996, s. 78.

8)      Tamtéž s. 96.

9)      Tamtéž s. 186.

10)   http://web.quick.cz/iveta_kulhava/Kvetomluva3.htm#S

11)   Tamtéž s. 186.

 

Literatura a prameny

BIEŇKOWSKI, Z. Poezja i nepoezja. 1. vyd. Warszava:PIW, 1967, 370 s.

BUCHTELOVÁ, RŮŽENA. Nový akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha:Nakladatelství Academia, 2005.

KOŽMÍN, Z. Studie a kritiky. 1. vyd.  Praha:Torst, 1995, 640 s.

PETRŮ, E. Úvod do studia literární vědy. 1. vyd. Olomouc:Rubico, 2000, 187 s.

ROTREKL, Z. Kamenný erb. 1. vyd. Jinočany:HandH, 1996, 192s.